Sečení obecní lúky - 14.6.2019

Někdy se věci u stolu řeknou a záhy jsou zapomenuty. Jindy se myšlenka vysloví, padne na úrodnou půdu, začne klíčit a za krátký čas se promění v konkrétní činy. Tím druhým způsobem ožil nápad uskutečnit v Návojné tradiční sečení obecní lúky. Nešlo primárně o to postarat se o obecní pozemek, to bychom zvládli ve dvou lidech motorovou kosou nebo benzinovou sekačkou, šlo o něco jiného: potkat se, vzít do rukou nástroj, který přirozeně patří k přírodě, sehnout se, nechat zaševelit ostří kosy a nechat ladně padat stvoly trávy do řad za sebou. Když se takto do pokosu postaví téměř dvacet chlapů, je to úžasné. Bez dirigenta se po chvíli všichni sehrají, kosy protínají trávu v synchronizovaných pohybech, jejich pravidelný svist hraje valašskou symfonii, v níž jako činely zazní tu a tam zvonění oselek po unaveném ostří. Na čele se koscům roní pot, kreslí mapy na zádech, ovšem to je nic proti radosti z toho, že louka je námi tvarována, vlastníma rukama ji češeme a krásníme ji. A když se kosci posadí, aby načerpali nové síly, bez povelu se začne vyprávět, vzpomíná se, ozývá se smích. Lidé jsou na těle unavení, ale na duši rostou – to dokáže jen svobodná práce v přírodě, když už houstne šero, mění se vzduch a rosa osvěžuje půdu i člověka.

V jedné lidové písní zní: „Lučka zelená, nepokosená, v tej Návojnej sú mládenci, jak tá malina!“ A platí to pořád, ať už se jedná o mládence, nebo statné chlapy. A pozor, máme tu aj šikovné cerky! 

Foto zde: navojnan.rajce.idnes.cz/Tradicni_seceni_obecni_luky_14.06.2019

Foto a text: Aleš Naňák