Obrázková hruška v Návojné byla pokácena. Jaká je její historie?

Obrázková hruška a její tajemství

Mezi návojská památná místa zcela jistě patří to, které po desetiletí (a snad i déle) doplňovala Obrázková hruška. Zřejmě není v Návojné člověka, který by si nevybavil její charakteristicky rostlý kmen a typickou korunu ve výškách. V sobotu 5. 7. 2014 byla hruška kvůli obnově a rozšíření silnice pokácena.

Nicméně i tato hruška by byla jen hruškou, kdyby na sobě nenesla obraz s náboženským motivem, lidově zvaný „svatý obrázek“. V současnosti to byl obraz s výjevem Svaté rodiny, dříve to byla Matka Boží s umučeným Synem. A právě umístění „svatého obrázku“ je vázáno na událost, která činí ono místo památným. Co se tedy mělo stát na onom místě při cestě k Brumovu?

Jistou odpověď nám nabízí někdejší návojský kronikář a písmák Josef Káňa. V jeho kronice a později vydané publikaci Návojské pověsti nalezneme zápis (citováno doslovně bez gramatických úprav): „Bylo to v dobách kuruckých válek… Tři mladíci se vraceli jednoho večera domů ze zábavy z Brumova. Snad byli opití a nebo dva z nich měli proti třetímu nějakou zášť. To sa neví. Jak došli k hrušce, zabili ho a utekli. Ale spravedlnost přece našla viníky a potrestala. Tomu mrtvému kamarádu tam lidé potom zavěsili ten obrázek, který tam vysí dodnes, a modlívali se u něj za duši nebožtíka a odpuštění hříchů těm dvěma viníkům. Dnes už se na pověst zapomnělo. A dobří lidé dávají dodnes kytičky květin pod obrázek Marie, aniž by věděli komu a proč.“

Stejná publikace nám předkládá ještě variantní řešení události. A to dokonce i s konkrétní osobou vsazenou do děje. Josef Káňa totiž pod zmíněnou pověstí uvádí, že (opět citováno doslovně bez gramatických úprav): „Čížova tetička vypráví, že vrahem byl Matějů Karel přiženěný na Matějovém. Jednou prý vedl krávy ze Slovák, které se nesměli vodit. Byl tenkrát veliký liják. Karel Matějů se začal hádat s jedním muzigantem, který šel s kamarády z brumova, až ho zabil.“

Tolik pověsti. Tedy vyprávění, která mnohdy nesou více či méně zaobalený kus pravdy. Je ale možné ona vyprávění prověřit skrze historické prameny a dopátrat se konkrétních a ověřitelných informací? Je možné nalézt skutečný důvod umístění „svatého obrázku“ v místech, které známe jako u „Obrázkové hrušky“? Pokusme se o to!

První pověst nám mnoho vodítek nedává. Odvolává se na násilný čin, jenž se měl v Návojné udát, respektive říká, že obrázek má být upomínkou na jakéhosi muže, který měl svou smrt najít v místech, kde donedávna stávala památná hruška. Ovšem situuje událost do počátků 18. století, kde naše pátrání mnoho šancí nemá. A navíc, sama pověst je velmi obecná.

Zato její druhá varianta skrývá několik indícií. Vycházejme z toho, že Josef Káňa ji zachytil kolem roku 1950. On původ obrázku nezná, neslyšel jej ani od generace svých rodičů, která by si událost jistě pamatovala. To nám celkem spolehlivě událost posunuje před rok 1900. Nicméně „Čížova tetička“ událost popisuje s pozoruhodnými detaily: jmenuje údajného vraha a pak do scény přidává nikoli účastníky zábavy, ale samotné muzikanty. Vyjděme z toho, že Čížova tetička užila jméno „Matějů Karla“. Zkusme se tedy podívat, zda na „Matějovém“ v Návojné známe nějakého muže toho jména, respektive, zda zde takový muž v 19. století žil. Matriky i sčítací operáty nás ujišťují že ano! Karel Vaněk, syn Matěje Vaňka (odtud ono přízvisko „Matějů“) se narodil v září roku 1833 a zemřel 1. května roku 1904. No a nabízí se otázka: stala se v průběhu jeho života v Návojné nějaká událost, která by se podobala té z pověsti? Došlo v Návojné k nějaké vraždě? Skloňme svůj zrak opět k listům v knize úmrtí pro návojskou obec. Ta nám prozradí, že v období od roku 1850 do roku 1918 je v Návojné zaznamenáno pouze jediné násilné zabití. A to k 15. dubnu 1869. Tehdy byl ve věku čtyřiadvaceti let zabit František Ptáček. Dle zápisu úmrtí „zemřel smrtí násilnou následkem poranění míchy. Tak uznala úřední komise v Návojné dne 18. dubna 1869“. Dá se tedy soudit, že nebohého Františka Ptáčka, narozeného na č.p. 30 v Návojné někdo sprovodil ze světa. Stalo se tak ovšem na silnici od Brumova? Zřejmě ne, zápis úmrtí by toto místo (tedy údaj, kde bylo tělo nalezeno) obsahoval. Zde však nacházíme pouze aktuální číslo domovní. A Karel Matějů? Na toho opravdu nelze nikterak poukázat. V době vraždy byl čtyři roky ženatý a spolu se svým otcem hospodářem se staral o rodnou usedlost. Více světla do události nevnese ani pohled do fondu Okresního soudu ve Valašských Kloboukách, který je uchováván ve Státním archivu ve Zlíně. V rejstřících nalezneme informaci o tom, že soud kauzu Františka Ptáčka řešil, ovšem vlastní spis se nalézt nepodařilo.

Zde jsme tedy ve slepé uličce. Násilnou událost ve sledovaném období tedy s Obrázkovou hruškou prokazatelně spojit nejde.

Naše pátrání však pozoruhodně doplní údaj nalezený v matrice brumovské. Ke dni 20. června 1883 je v úmrtní knize veden zápis, který informuje o smrti svobodného mládence Václava (a teď pozor!) Matějíčka (!). Ten měl zemřít vysílením na poli v Návojné, kde bylo jeho tělo nalezeno. No a kde měl brumovský rod Matějíčků v Návojné pozemky? Dle Indikační skici z roku 1879 vlastnili Matějíčkovi z Brumova pozemky v trati Újezda, a to v místech, která přímo sousedí s místem Obrázkové hrušky! Že by onen obrázek odkazoval na smrt (nikoli však násilnou) Václava Matějíčka? A ve vzpomínkách pamětníků se spojila vražda s nalezením mrtvoly a přízvisko „Matějů“ bylo z nějakého důvodu zaměněno s příjmením Matějíček? Inu možná. Je to pravděpodobné, ovšem stoprocentní to také není.

A ještě je tu jedna věc: kde vzala Čížova tetička onen detail s muzikanty? Proč se jí tak vryl do paměti? Možná za to může incident z 12. ledna 1884. Toho večera si v Nedašově sedm chasníků, „učňů muzikantů“ (!) vyhlédlo jistého Václava Nováka. Nadávali mu a vysmívali se mu kvůli podezření ze žhářství. Novák se však nedal, vyzbrojil se palicí a chtěl si s muzikanty srovnat účty. Ti však vzali do rukou podobné zbraně a společně Nováka zbili. Celá šarvátka pak skončila Novákovou smrtí. Takže ejhle, najednou tu máme událost, kdy vrah pochází z řad muzikantů. O vraždě pak nalézáme zmínky nejen v matrice, ale i v kronice brumovské farnosti.

Že by se kruh uzavíral? Že by ona pověst od Čížové tetičky nesla vzpomínku ne na jednu historickou událost, nýbrž se v ní útržkovitě a matně prolínaly události dvě či dokonce tři? Kdoví?! Možná jsme oponou času trhli, možná jsme ji poodkryli. Ale svá tajemství si přece jen v úplnosti ponechala. Ať už to bylo jakkoli, „svatý obrázek“ pod Návojnou, ono památné místo si úctu zaslouží a zůstane zachováno i pro příští generace. Poté, co bude upravena silnice, na levém břehu ve směru k Brumovu dojde k opětovné instalaci původního obrázku. A s ním zde bude vysazena i nová hrušeň, spolu s další náhradní výsadbou.

Památné místo u „Obrázkové hrušky“ tak nezanikne.

 

Na fotogalerii z kácení Obrázkové hrušky se můžete podívat ZDE.

Aleš Naňák